Ze sbírky Ježíškových vnoučat se teď díky dárcům plní i nákladná přání seniorů
Ježíškova vnoučata splnila před uplynulými Vánoci téměř patnáct tisíc přání seniorů, z toho devět set bylo přání zážitkových. Do systému je vkládali už od září pracovníci 623 domovů, center a stacionářů z celé České republiky, tak, aby od půlky listopadu mohli dárci začít rozdávat radost. Nesplněná zůstala převážně nákladná přání, na která jednotlivci “nedosáhli”.
A právě pro tyto případy funguje pod hlavičkou Nadačního fondu Českého rozhlasu veřejná sbírka, prostřednictvím které je možné i dražší dárky pořídit. Díky 3,3 milionům korun, kterými dárci v šestém ročníku Ježíškových vnoučat přispěli, můžeme začátek roku věnovat jejich plnění. A máme radost, že se o některé příběhy se šťastnými konci (nebo spíše vlastně začátky) můžeme už teď s vámi podělit.
Paní Jana
“Jsme s manželem z celého srdce vděční, že jste mi splnili mé velké přání a pod stromečkem jsem našla pohon k invalidnímu vozíku. Díky němu mohu v doprovodu manžela, jež se už nemusí tak namáhat, ven. Nemusím se už obávat kopce u mého domu. Je úžasné se tak lehce pohybovat kdekoliv a kdykoliv – dostat se znovu ven mezi lidi, jít s manželem na něco dobrého, koupit něco na sebe nebo drobnost pro manžela ... splnit si malé sny. Přejeme Vám všem hojnost dobrého, velkou kapku zdraví, štěstí, pohody a radosti.”
Paní Jana z Lipovce byla do této chvíle nucena zůstávat doma. Kvůli svému zdravotnímu stavu nebyla schopná mechanický vozík ovládat a pomoci jí nemohl ani manžel, který je sám kvůli nemoci v pohybu omezen. Teď se jim díky dárcům do vánoční sbírky Ježíškových vnoučat vrátila možnost být zase spolu na procházkách.
Pan Josef
Zdravotní stav pana Josefa se v posledních době velmi zhoršil. Jeho tělo už mu neumožňovalo přání jeho duše být ve společnosti ostatních obyvatel vodňského Alzheimer Home. Díky Ježíškovým vnoučatům a jejich štědrosti ve vánoční sbírce Nadačního fondu Českého rozhlasu, nemusí být sám. Pohodlné relaxační křeslo ale rád využívá i pro dřímání, sledování televize nebo poslech rádia. V podstatě v něm tráví většinu denního času a moc za tuto možnost všem dárcům děkuje.
Pan Václav a paní Božena
Některá splněná přání v sobě skrývají větší příběh, než by mohlo být na první pohled patrné. Příběh křesla pro pana Václava patří mezi ně. Přál si geriatrické křeslo s pultem. Tak, aby si mohl v klidu vychutnat kávu a jídlo v sedě, což v obyčejném invalidním vozíku nebylo možné, protože mu zdravotní stav nedovolil udržet požadovanou polohu těla. Když ho díky štědrým dárcům do vánoční sbírky Ježíškových vnoučat dostal, velmi se z něj těšil. Jen né tak dlouho, jak by si přál. Pan Václav záhy zemřel. Jeho geriatrické křeslo ale dlouho nestálo v koutě a už opět těší dalšího seniora, resp. seniorku centra v Hronově. Paní Boženě dává stejnou pohodu a svobodu, jakou si tolik přál on. Jistě by ho to těšilo a my věříme, že to těší i vás. Právě tento příběh je důkazem toho, že není čas ztrácet čas. Pokud si něco přejete, pokud někomu chcete jeho sen splnit a pomoci mu tím, pokud se k něčemu, co přinese radost dlouho odhodláváte, udělejte to hned…
Paní Judita
Paní Juditě je 80 let. Její staré masážní křeslo přestalo fungovat a ona si moc přála nové. A díky dárcům do vánoční sbírky Ježíškových vnoučat se ho dočkala. A co víc, je ještě lepší!
“Moc děkuji, křeslo je super, už jsem se ho naučila ovládat. Trávím v něm hodně času a lebedím si v něm!” Říká s vděčností paní Judita a její poděkování patří také pracovníkům charitativní pečovatelské službě z Třebechovic pod Oreben, kteří její přání zprostředkovali.
Pan Karel
Pan Karel si od Ježíškových vnoučat přál notebook. Jeho starý mu “odešel” a on neměl možnost si nový koupit. Jako invalidní důchodce 2. stupně si nemohl dovolit ani pořízení na splátky, což ho velmi mrzelo, protože je důchodcem velmi aktivním. Na internetu si vždy hledal veškeré informace o dění doma i ve světě. Rád si prohlížel místa, která kdy navštívil a má na ně hezké vzpomínky. Ví, že kvůli svému zdravotnímu stavu už je znovu nenavštíví a tohle “virtuální brouzdání” ho moc těšilo. A teď, teď už zase může brouzdat. Díky štědrosti dárců ve vánoční sbírce Ježíškových vnoučat: "Mnohokrát děkuji za dárek, který jsem si už dlouho přál a který jsem si nemohl dovolit z vlastních prostředků. Notebook mi udělal velkou radost. Jsem vděčný a moc děkuji všem, kterým nejsou lhostejní druzí lidé. Přeji aby i Vám někdo udělal takovou radost, jakou jste udělali Vy mně."
Pan Pavel
Pan Pavel z Brna měl velké přání - chtěl televizi. Projekt Ježíškova vnoučata, který má za sebou svůj šestý ročník, vždy vyzýval k tomu, ať si senioři píší svá skutečná přání. Bez ohledu to, jak moc neskromná se jim zdají. Protože sny nemají hranice, jinak by přestaly být sny. Pan Pavel je skvělým důkazem toho, že tomu tak je: “Dárek, který jsem dostal je nejkrásnější dárek, jaký jsem dostal za celý svůj život. Jsem moc a moc rád, že se mohu dívat na svou vlastní televizi. Moc mne překvapilo, že lidé, kteří mne vůbec neznají, přispěli na dárek. Ani nedokáži říci, jak moc jsem vděčný. Děkuji moc, moc, moc!”
Paní Stanislava
Pani Stanislava si přála televizi, aby se mohla dívat na své oblíbené pořady přímo u sebe v pokoji. Její rodina za ní chodí jen velmi málo a tak je toho ticha v pokoji až příliš mnoho. Její přání se jí dva roky před osmdesátými narozeninami splnilo díky dárcům, kteří přispěli do vánoční sbírky Ježíškových vnoučat a Nadační fond Českého rozhlasu tak mohl z vybraných peněz televizi paní Stanislavě pořídit: “Ta je krásná! Moc děkuji Ježíškovým vnoučatům. Mám velikou radost,” zněla její bezprostřední reakce. Dny paní Stanislavy v litvínovském domově sociálních služeb budou teď ve společnosti televizních programů veselejší a moc za to dárcům - Ježíškovým vnoučatům - děkuje. Stejně tak personál, který její přání do databáze přání zapsal, předání zprostředkoval a z radosti paní Stanislavy se velmi těší.
Pan Antonín
Pan Antonín bydlí ve svém bytě v Krásné Lípě a je po úrazu bez nohou. Návštěva lékaře, jednání na úřadech, nákup nebo jen drobný úklid pro něj byli velmi náročné. Jeho elektrický vozík se mu definitivně rozbil a byl odkázaný na mechanický. A tak se prostředníkem mezi ním a Ježíškovými vnoučaty stal zaměstnanec sociální agentury, která mu zajišťuje pravidelnou pomoc. Jmenuje se Zdeněk a s radostí všem dárcům, kteří do vánoční sbírky Ježíškových vnoučat přispěli, vzkazuje: “Pan Antonín říká vozíku „Gazela“ protože rychle jezdí a říkal že je to nejlepčejší dárek a začne věřit znovu ve svých letech na Ježiška. Na vozíku už má americkou vlajku protože miluje všechny ty srazy „americké armády“ a otevřely se mu opět dveře do světa. Mooooooooooc vám děkujeee….. a my samozřejmě Děkujeme s ním. Jste úžasňáci!”
Paní Hana
Paní Hana z DS Světice bude mít 73 let. Moc si od Ježíškových vnoučat přála geriatrické polohovací křeslo. Aby mohla důstojně komunikovat s okolím. Její přání se jí díky finančním darům do předvánoční sbírky Nadačního fondu Českého rozhlasu splnilo. Na čas v něm strávený si musela kvůli nemoci chvilku počkat, ale teď si to, podle zdravotní sestřičky Kláry, všechno vynahrazuje a z pohodlí a možností křesla se nesmírně těší. Moc všem dárcům, všem Ježíškovým vnoučatům, společně děkují a přejí krásný rok 2023.
Pan Bedřich
Pan Bedřich z Chrudimi se díky dárcům finanční pomoci do vánoční sbírky Ježíškových vnoučat stal opět samostatnějším a tím pádem i spokojenějším. Všem Ježíškovým vnoučatům, kteří mu k radosti pomohli, posílá upřímné poděkování a vzkaz: “Můj zdravotní stav se zhoršil a já jsem zůstal upoutaný na lůžko. Díky chodítku a nácviku už zkouším chůzi sám. Můj život je zase svobodnější a nejsem vázaný na pomoc druhé osoby, abych se dostal do jídelny. Sestřičky říkají, že jsem pookřál a jsem veselejší. Chtěl bych dárcům moc poděkovat, že zlepšili kvalitu života člověku, který si toho moc váží!”
Paní Jana
Paní Jana se s manželem celý život starali o své dvě dcery. Jakmile holčičky dospěly a opustily rodinné hnízdo, paní Jana s manželem se rozhodli, že vylétnou také a procestují celou Českou republiku. a část světa. Manžel paní Jany už bohužel nežije, ale ona, při své nemoci v rámci reminiscence, na toto dobrodružné, cestovatelské období moc ráda vzpomíná. Tento příběh splněného přání je o to hezčí, že o splnění požádali sami pracovníci domova, kteří paní Janu chtěli překvapit velkoformátovou gravírovanou mapou na magnetickém podkladu. Tak, aby s ní v rámci terapií vzpomínkami mohli magnety vyznačovat místa, která s manželem navštívili. Mapa už zdobí pokoj paní Jany a dárcům, kteří na ni přispěli, vzkazuje s velkou radostí své velké díky!