Trénoval fotbal, pořádal zájezdy i zábavy, hrál divadlo. Dnes žije pan Jiří ve žďárském Domě klidného stáří úplně sám, ale díky Ježíškovým vnoučatům se raduje z vánočního dárku
Jsou tu Vánoce, čas, kdy děláme radost druhým tím, že jsme spolu a dáváme si dárky. Spousta lidí ale nemá to štěstí a žijí na stará kolena úplně sami - jako pan Jiří Fabík z domova pro seniory ve Žďáře nad Sázavou. Ježíškova vnoučata z Českého rozhlasu Vysočina se rozhodla splnit mu vánoční přání.
Pan Jiří prožil celý svůj aktivní život v Radostíně nad Oslavou. Pracoval jako prodavač v prodejně průmyslového zboží, a po smrti otce se staral o maminku a společné hospodářství. Na svá mladá léta vzpomíná se spokojeným úsměvem: "Já jsem tam dělal 40 let v obchodě, uskutečnil jsem 150 zábav a na žádné se neprodělalo. Divadlo ochotnický jsem hrál, turnaje jsem pořádal - fotbalové, volejbalové, nohejbalové. A zájezdů kolik jsem uskutečnil! Byli jsme dole ve Znojmě, nebo v Telči, tam jsme pořádali zábavu s dívčí kapelou, tam přišlo pět set lidí, to bylo!!", blýská se mu šelmovsky v očích.
Na stěně pokoje u pana Jiřího visí kromě fotografií z poslední doby z domova také obraz jeho domku z Radostína.
Jiří má vystavené také poděkování za práci pro radostínský fotbalový dorost. Fotbal ale nikdy nehrál. "Byl jsem pouze trenérem. Jezdil jsem s nimi Moravské Budějovice, Jihlava a já nevím, kde všude. Vzpomínají na mě, to ano! Jezdil sem za mnou na návštěvu i starosta, taky Fabík, ale nejsme příbuzní," dodává pan Jiří.
Dnes je mu 85 let, v domově žije posledních 8 let. Ani tady nezahálí: "Jsem ve stravovací komisi," směje se. Nejvíce si chválí práci pečovatelů, především paní Reginy, která ho všude vodí a se zájmem naslouchá jeho vyprávění. Z dárků má opravdovou radost: "Pěna na holení, to já se někdy i sám oholím. A čokoláda, tu můžu, to mám rád."
Související
-
Nemá vůbec nikoho, pana Karla z Domova ve Ždírci potěšil holicí strojek a cigarety
V Domovech pro seniory žijí desítky tisíc lidí. Mnozí z nich už nemají vůbec nikoho, a Vánoce jsou pro ně časem stejným, jako je zbytek roku, snad jen o něco smutnějším.
-
Senioři v projektu Ježíškova vnoučata si nejčastěji přejí něco dobrého na zub nebo teplé ponožky
Ježíškova vnoučata plní přání seniorům, kteří přišli o zájem vlastní rodiny nebo ji už nemají. Vedle hmotných darů vznikají v čase Vánoc nezřídka i nová přátelství.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
