Ježíškova vnoučata plní další přání a pan Jan bude moci pozvat svou partnerku na večeři

„Říkám – děvčata, která se mnou půjde na pivo, tak té ho koupím. A Barborka, která je tam teď se mnou, ta první: Já jdu! Já jdu!“ popisuje netradiční seznámení prostřednictvím výzvy na pivo pan Jan.

Čtěte také

Nejdřív si nic nepřejí, ale pak jsou příjemně překvapení. Ježíškova vnoučata v Domově pro seniory v Krnově

V Domově Korýtko už spolu s paní Barborou sdílí pokoj, často poslouchají rádio, nebo se prochází a paní Barbora Janovi pravidelně předčítá noviny. On sám už totiž na písmena nevidí.

„Kabát mi musí podržet, košilu mi spravuje, je to krásné. Jsem z toho nervózní, byl jsem zvyklý být na všechno sám, od roku 1997. Barborka je hodná paní, velice výřečná,“ usmívá se pan Jan.

A protože – už jak říká, v životě mnoho nepotřebuje, napsal si Ježíškovým vnoučatům o společnou večeři s paní Barborou.

Přání se splní v lednu

Přání panu Janovi plní Helena Hadvičáková z Pardubic. V době natáčení rozhovoru je ještě Bali, pracuje totiž ze zahraničí. „Mě úplně dojalo to, že on chtěl vlastně udělat radost svojí partnerce, jenom tak,“ říká nám do telefonu. Do Česka se Helena i s přítelem vrací v lednu. To se má i Janovi vyplnit letošní přání.

„My máme v plánu jim dopřát opravdu čas jenom pro sebe, takže v průběhu oběda oni budou mít svůj stůl a potom třeba na společnou kávu se zákuskem se k nim chceme přemístit,“ přemítá Helena Hadvičáková.

V plánu je i projížďka po části Ostravy, kde Jan vyrůstal. Ten autorce této reportáže před odchodem z domova pro seniory zdůrazňuje, že do lednové schůzky musí vydržet bez rádia. Co kdyby paní Barbora reportáž náhodou slyšela. Společný oběd je totiž překvapení.